Schůzky

První pátek v květnu jsme se sešli pod klubovnou na kontrolu budek. Nejprve jsme ale připravili pro Aleše, který slavil třicáté narozeniny, malé překvapení. Dostal zprávu v morseovce, kterou rychle vyluštil a podle ní si vylezl na blízký javor k budce. Do té jsme dali do hnízdečka busolu a azimut. I ten Aleš dokázal naměřit a našel tak na dubu na kraji Pelin velkou krabici. V ní byla kytice z uzenin, kterou vytvořila Lenička. Aleš měl radost, všem nám poděkoval a my mu zatleskali. Pak jsme se rozdělili na obvyklých pět skupin a vyrazili na kontrolu. Většina budek byla obsazená sýkorami koňadrami, modřinka se objevila jen jednou, několikrát brhlík a ve dvou budkách byli plšíci lískoví. Po kontrole jsme se sešli u Houďasu a někteří si zahráli v lese na schovávanou. Dva starší z každé družiny se také dozvěděli, že mají na schůzku za dva týdny připravit program. Tak uvidíme, co vymyslí. Cestou zpět ke klubovně jsme si ještě zahráli Bombu. Bylo to trochu zmatené.

Sobotní ráno nás zastihlo u staré školy, odkud jsme odjížděli autobusem (sponzorský dar Karosy) do zámku Loučeň. Jeli s námi někteří rodiče nebo známí. V Loučni jsme se nejprve prošli lesem kolem krásné hájovny, kamarádského koně, studánky, která díky suchu neměla vodu, a taky jsme se zastavili u památného dubu. Pak jsme si koupili vstupenky do zámeckého parku, kde je celkem 12 labyrintů a bludišť. Zdenda, Horalka, David a Jerry strávili jednu hodinu u velkých šachů. My ostatní jsme měli co dělat, abychom všechny labyrinty stihli projít, protože v parku byla ještě spousta jiných zajímavých míst (třeba lanové lávky). V Loučni by se dal klidně strávit celý den, my jsme pak ale ještě jeli do Prahy, kde jsme v části Kbely navštívili Vojenské letecké muzeum. Tady byli někteří z nás nejvíce překvapení v jednom z hangárů, kde našli typy motorových letadel a větroňů, které se kdysi vyráběly v Chocni. Moc nás to potěšilo. Cestou zpátky jsme v autobuse zpívali. Pan řidič vydržel všechno. Krásně jsme si celý den společně užili.

Letos jsme se na společné čarodějnice sešli v pondělí v podvečer. Nejprve jsme zatleskali Zdendovi a Davidovi, kteří byli u klubovny už dopoledne a posekali trávu kolem. Pak jsme se rozdělili na skupiny a pustili se do práce. Bylo potřeba vyhrabat posekanou trávu, připravit dřevo a ohniště, zaklidit v klubovně věci po pochodu a výpravě, omést z klubovny pavučiny, odnést odpadky a vyrobit čarodějnici. K té jsme pak přidali ještě dvě menší. Jednu vytvořili Martin s Vašíkem a druhou Bára K. Po práci jsme sešli dolů do Pelin a na louce si zahráli Ufobal s létacím talířem. Byla to bitva! Po návratu nahoru jsme se nejprve společně vyfotili. Pak kluci zapálili ohýnek a čarodějnicím jsme zazpívali tři písničky. Potom už byl čas na opékání buřtů, párků, pečiva i jablek. Společně jsme si taky ještě zazpívali s kytarou. Když se začalo stmívat, sesedli jsme se blíž k ohni a zahráli si Co si beru na severní pól. Po setmění jsme si ještě stihli zahrát hezká tři kola Upírů a o půl desáté jsme se rozešli.

Poslední páteční schůzku v dubnu jsme se vydali na studánky. Jedna skupina s Leničkou a Zdendou jela na Smrkovou, kde se jim podařilo vyčistit nejen studánku, ale i celý dlouhý odtok, který vede do Držmíškova lesního rybníčka. Při tom zjistili, že je potřeba opravit můstek při některé z dalších schůzek. Druhá skupina jela s Gabčou a Lenkou ke studánce na Srubských okrajích. Vyčistili studánku i krátký odtok. Pak se stačili ještě podívat k blízkému posedu a počítat letokruhy na jednom velkém pařezu. Obě skupiny se sešly u Velké verandy. Popovídali si o turistickém pochodu, který se pořádal před týdnem, a zahrály tři kola hry na schovávanou.

Letošní turistický pochod ke Dni Země nazval jeho tvůrce Aleš Putování po hradech a tvrzích a konal se v sobotu 21.dubna 2018. Byly připraveny dvě pěší a dvě cyklistické trasy (9 a 15 km, 15 a 30 km), oblíbený Quiz (tvůrkyně Petra), občerstvení (čaj, šťáva, voda, koláče a oplatky). Jednotlivé kontroly krátce pověděly něco o místě, na kterém měly stanoviště. Počasí bylo letní a tak přišlo rekordní množství účastníků. Na krátké pěší trase jich bylo 495, na dlouhé 204, na krátké cyklotrase 102 a na dlouhé 78, celkem 879 turistů. Nejmladšímu byl 1 měsíc, nejstaršímu 78 let. Nejvzdálenější přijeli z Malenovic a z Bukovan u Kyjova. Turisty doprovázelo asi 25 psů různých ras. Prostě – měli jsme se co ohánět.

V pátek 13.dubna jsme organizovali akci Ukliďme si kolem Chocně. Už den před tím uklízeli vodáci řeku v Pelinách. My jsme se sešli na Škarpě s Lenkou a Davidem a u betonové lávky Na Lhotách s Aničkou a Lukym. Lenička zajišťovala Peliny, kam přišli uklízet skauti. Chudák Káťa sama uklidila na cyklostezce, protože jí nepřišel nikdo ze starších a Zdenda pro potíže se zády raději fotil. Pomohli nám také někteří dospělí, kteří nejsou našimi členy. Moc jich ale nebylo. V závěru schůzky jsme se sešli v klubovně. Blížila se totiž bouřka. Nejprve jsme si zhodnotili akci, pověděli si kuriózní nálezy a Lukáš je odměnil. Pak jsme se chystali na kontroly pochodu a zahráli si několik her.

První schůzku po jarní výpravě jsme se sešli, abychom pod vedením Aleše vyčistili a poopravili budky po zimním období. Rozdělili jsme se na to na pět skupin. V jedné budce bylo staré sýkorčí hnízdo s několika zastuzenými vajíčky a v jedné dokonce hnízdo sršní. Bylo krásně a akce se nám povedla, jen jsme si nic nestihli zahrát, ale na to snad dojde příště.

Po jarních prázdninách jsme se sešli u klubovny, kde nás na začátku navštívil náš starší člen Bobr s budoucí manželkou Nelou a synem Vildou. Měli jsme plno práce. Dvě skupiny pod vedením Lenky a Davida vyrazily odebrat krmítka z parků a jedna skupina starších s Leničkou a Alešem zůstala v klubovně a připravovala tabule, plakáty a popisy tras k chystanému dubnovému pochodu. Po odebrání krmítek si v Pelinách obě první skupiny zahrály na schovávanou, na ostříže a čarodějníky. Pak se vrátily do klubovny, kde úspěšně zvýšily zmatek, kterým tam s přípravou pochodu panoval. I přes to se však povedlo domluvit kontroly na pochodu, rozdat seznam věcí na výpravu a zahrát si na konci i dvě pěkná kola žouželení.

Na začátku března nám sibiřské mrazy konečně umožnili další zcela zimní činnost. Zamrzl rybník Janderák a my šli společně bruslit. Nejprve proběhlo všeobecné nazouvání a utahování a pak už jsme se mohli věnovat hokeji (Zdenda, Kuba), padání a věšení se na ostatní (Honza, kterému se obětavě věnovala třeba Verunka a Lenička), hraní na honičku, různým přejezdů rybníka (cibulky, pozadu, koloběžka, vzájemné vození, dřepy, zvedání rukavice), hraní na rybáře a rybičky a nakonec ježdění v řetězu. Bylo to moc prima a všichni jsme se celou dobu dobře bavili.