Akce

29.3.-31.3.2024, Kostelecké Horky

Iditarod, závod milosrdenství

Letos jsme se rozhodli zopakovat téma, které už jsme použili dvakrát. Na Velký pátek jsme se sešli pod klubovnou s vozíky, naložili svoje zavazadla a ta erární do auta. Po nástupu jsme společně vyrazili přes Běstovice na Kostelecké Horky. Cestou jsme se třikrát zastavili a řešili úkoly, které jsme dostali formou „telegramů“. Zároveň jsme se tak seznámili s historií závodu Iditarod na Aljašce. 

Po příjezdu k ubytovně následovalo slavnostní uvítání s přípitkem. Pak jsme věci uložili uvnitř a rozebrali si místa na spaní. Po krátkém odpočinku následovala hra na rozdělení do týmů, které dostaly názvy podle míst, přes něž závod v součanosti vede (Anchorage, Nome, Nulato, Anvik). Potom jsme si museli opatřit potravu – brambory a taky si je oškrábat. Dále jsme se pokusili zjistit světové strany bez busoly a kompasu zapamatovat si jejich „domorodá“ pojmenování (půlnoc, poledne, svítání, stmívání). Následovala výroba saní z dostupných materiálů – dřevo, provazy, hřebíky a taky práce s pilkou, sekyrou a kladívkem. Jednotlivé týmy pak se saněmi projely zkušební trasu. Po večeři jsme zjistili, že se z každého týmu ztratil nejmladší účastník. Zbylí ho museli najít, ošetřit mu zranění a dopravit ho zpět na základnu. Ve zbylém čase jsme si ještě zahráli společně Kufr a Parlament.

Ráno po budíčku bylo nutné sehnat potravu pro tažné psy. Pak následovala snídaně a informace o hlavním závodě. Jednotlivé týmy si musely opatřit mapu s trasou závodu a zastaveními, připravit saně a lahve s vakcínou, kterou musely dopravit do města postiženého epidemií záškrtu. Potom mohly vyrazit na trasu, kde je čekaly různé úkoly – vypsání co největšího množství pomocných slov v morseovce, úkoly na rovnováhu, rozdělání ohně a jeho udržení po dobu pěti minut, projítí dráhy jako musher a jeho pes, střelba na cíl a zdravotní prohlídka. Pokud tým úkol nesplnil, nebo ho nesplnil úplně nejlépe, musel na zastávce ponechat určitý počet svých tažných psů (čárky na kartě). Velká zastávka na trase byla u lesního rybníka Rohlík (Véčko), pak už jsme se k ubytovně (cílového městu) vraceli společně a cestou si zahráli Psy a vlky a taky Sekeru. Po večeři jsme si pověděli zážitky z cest a zkontrolovali splnění úkolů. Následovala soutěž v oblékání do mrazu a módní přehlídka netradičních pokrývek hlavy. Na konec dne jsme si zatančili při tanečním večeru.

Další den ráno bylo opět nejprve nutné sehnat potravu pro tažné psy. Po snídani následovala poslední hra – ve dvojicích si sehnat dostatek vakcíny a vzájemně se oočkovat. Dvojice byly spojené šátkem, na zádech měly připevněnou čtvrtku a vakcínu představovaly fixy upevněné na stromech s obrázkem. Ten bylo potřeba nakreslit na čtvrtku na zádech. Pak už následovalo balení, rozmontování saní, úklid, společný oběd, vyhodnocení celé hry a odchod s vozíky zpět do Chocně.

Pořadí týmů: 1. Nome – Marky, Alenka, Bóďa, Vojta, Kuba

                        2. Anchorage – Zuzka, Martina, Niky, Lada, Štěpa

                        3. Anvik – Bára, Kristy, Ája, Ondra Č., Fanda

                        4. Nulato – Vašek, Anička, Ondra D., Juli a Hele, Štěpánka

Letos se nám podařilo vytvořit dvě mikulášské party. První ve složení Honza a Anička Slámovi, Martin a Vašek Strakovi, Alenka Zemanová a Zuzka Zemanová se chystala u Zuzky. Druhá ve složení Jáchym Slovák, Káťa Šimůnková, Bára Kučerová, Maruška Zachařová, Bára Čejková a Pepa Štangler se připravovala u Jáchyma. Obě si akci chválily a pochvalu získaly i od rodin, které navštívily.

Výjezd na Podzimní ptačí festival na rybnících u Třebovic byl jen pro zájemce. Letos jeli Lenka, Jáchym, Káťa a sourozenci Štěpánka a Bóďa. Počasí celkem přálo, ptáčků jsme viděli opravdu hodně – labutě, volavky, orel mořský, holubi hřivnáči, lysky, poláci, roháči, strnadi, červenky, sýkory, pěvušky, hýlové, střízlíci a krkavci. Ornitologové ze Svitav opět přichystali kroužkování ptáčků i soutěže o drobné ceny.

28.-30.7.2023

Opět se nám povedlo uskutečnit stanování spojené s jízdou na lodích. Zasloužil se o to hlavně Zdenda Vítek. Lodě půjčili naši příznivci Hánělovi a Kužílkovi. V pátek navečer na nich spluli Orlici až na Postolov Zdenda a Anička Vítkovi, Káťa Šimůnková, Pepa Štangler, Ondra a Štěpa Dastychovi a Verunka Chaloupková. Dovoz věcí zajistil pan Vítek. Na Postolově se přidala Maru Zachařová.Naopak Štěpa odjel spát domů (přece jen nepatří ještě mezi starší). Páteční večer patřil písničkám za doprovodu Pepovi kytary, ale zahrál i Zdenda. V sobotu dopoledne dorazili v doprovodu Lenky Svobodové a Verunky Suchánkové ještě Julis a Helenka Tošovské a znovu Štěpa. Počasí zpočátku přálo. K vidění byli čápi a volavka. Krásně se jezdilo nad splavem, pod ním na písčinách se naopak stavěly rybníčky, ostrůvky a průplavy, házely se žabky. Odpoledne dorazila i Pavlínka Dostálová s rodinou, ale bohužel jen chvíli před bouřkou, která všechno změnila, takže Pavlínčini kluci už si nezajezdili. Mladší pak v doprovodu Lenky odjeli do Chocně, starší statečně vydrželi až do neděle, kdy dopoledne vše sbalili, uklidili a odvezli. Celá akce byla moc příjemná. 

V sobotu 22.4. se uskutečnil už dvacátý devátý ročník Putování … tentokrát za choceňskými strašidly. Přálo počasí, což se projevilo na účasti – celkem 687 malých i velkých turistů, kteří si tentokrát mohli vybrat z celkem pěti tras pěších i cyklistických. Nejstaršímu účastníkovi bylo 88 let, nejmladšímu 6 týdnů, nejvzdálenější byl z obce Hovězí (240 km od Chocně) a turisty doprovázelo asi 22 psů. Občerstvení bylo tentokrát na Velké verandě. Na trasách mohli opět zájemci odpovídat na otázky Qizu. Děkujeme všem, kdo jakkoliv pomohli s organizací a zajištěním akce!