skip to Main Content

Hry v Pelinách

Sraz na první říjnové schůzce byl pod klubovnou, ale pak jsme se přesunuli do Pelin k altánku. Zde jsme se na krátkou chvíli vrátili zpět na letošní tábor a zahráli si hry, které se do programu již nevešly. Nejprve jsme se ocitli v Austrálii a zahráli si Ježuru. Po Pelinách bylo rozmístěno osm destiček s ježurou a každý jednotlivce měl za úkol připnout na ni svoji jmenovku. Tento úkol splnili všichni zúčastnění na jedničku. Následoval přesun do Západní Evropy, do Norska, kde proběhla hra na rybáře. Ve Východní Evropě, v Bulharsku, jsme si všichni s 30 fazolemi zkusili obchodovat otázkou „Sudá nebo lichá?“, kde se celkovým vítězem stal Patrik se 110 fazolemi. Na závěr jsme navštívili celý svět prostřednictvím lístečků, na kterých byl světadíl, stát a hlavní město. Tuto hru si zahráli děti v táborových družinách, co kterých jsme přiřadili nováčky a ty, co se tábora nezúčastnili.

Překážky na Chlumu

Tento pátek jsme měli sraz na konci lipové aleje pod Chlumem. V lese je tu totiž nová lesní tělocvična. Stanoviště jsou sice připravené pro dospělé a jsou poměrně daleko od sebe, přesto jsme se rozhodli část využít. Na začátku schůzky měla Lenička připravené šifrování a pak si jednotlivé družiny zacvičily na celkem pěti stanovištích – hrazdy, ručkování, ploty, plížení a bradla. Někomu to šlo velmi dobře, někdo měl trochu potíže, ale dobře jsme se bavili, byli jsme na pěkném lesním vzduchu a počasí vyšlo. Nejlepšími jednotlivci byly Ája Mrázová, Anička Slámová a Nela Kratochvílová v mladších a Bára Čejková, Bára Kučerová, Mája Mrázová a Kryštof Kubový ve starších. Pořadí družin:1. Tropické cyklóny, 2. Extrémní mráz a Boží vůle, 3. Velký sesuv půdy, 4. Únik ropy do moře, 5. Přemnožení kobylek.

Draci – nejlepší za poslední roky

Naše druhá podzimní schůzka je už tradiční pouštění draků na kopci u Hemží. Letos jsme ale zažili takový letecký den, jaký snad nebyl nikdy. Na začátku jsme sice trochu zmokli, ale to nás neodradilo a po určitých potížích jsme dostali do vzduchu najednou 12 draků. Největší úspěch měli draci Niky (ten se držel ve vzduchu skoro hodinu) a Martina. Starší se pak také pustili do pouštění s Kryštofovým drakem. Povedlo se jim navázat neuvěřitelné tři návleky a stahování draka jim pak trvalo plných 11 minut. Kromě draků jsme pak také šifrovali a vysílali morseovku. Na to jsme se rozdělili do skupin – nováčci, mladší, střední a nejstarší. Ti měli za úkol rozdělit družiny pro tento rok a hned jim také vymysleli názvy. Zadání znělo: přírodní katastrofy. Vyšly z toho tyto názvy družin: Boží vůle, Extrémní mráz, Přemnožení kobylek, Únik ropy do moře, Tropické cyklóny a Velký sesuv půdy. Opravdu povedená schůzka!

Začali jsme nový školní rok

Zahajovací schůzku jsme začali u klubovny, ale hned jsme se společně přesunuli dolů do Pelin k altánku, kde byl větší stín a prostor na hry. Napsali jsme si jmenovky a začali se seznamovat s nováčky (Anička Slámová, Alenka Zemanová, Honza Sláma, Pepča Kazda, Kuba Vaca, Toník Richtr) i sami mezi sebou. Sehráli jsme několik her na tvoření skupin, srovnali se podle velikosti, zahráli si několik kol honiček a pak jsme se přesunuli zpět ke klubovně. Zdenda Vítek tady mezitím připravil malý opékací ohýnek, takže jsme si opekli a pak zazpívali několik písniček za doprovodu kytary Lenky Svobodové a ukulele Verunky Suchánkové. Taky jsme si rozdali přihlášky, které připravila Lenička Chaloupková a řekli si něco o další schůzce. Pak jsme se rozloučili a rozešli se.

Nultá schůzka s promítaním

Tento pátek jsme se sešli poprvné v novém školním roce. Rozdělili jsme se na skupiny a poklidili kolem klubovny i v ní. Sešli jsme se v hojném počtu,  práce nám šla od ruky rychle. Velkým překvapením byl Zdenda Vítek, který nám opět přišel pomáhat a mimo jiné vytvořil ohrádku kolem malého javoru nedaleko schodů. Po práci jsme si popovídali o prázdninách a zahráli si dvě hry na schovávanou. Dominik Kubový se při první z nich nasoukal pod klubovnu, ale Lenička ho stejně objevila. Pak už přicházeli rodiče a sourozenci, aby se spolu s námi podívali na promítání fotek z tábora. Promítání letos komentovala Verunka Suchánková a bylo to moc prima. Bylo nás hodně, klubovna nám byla malá a dobře jsme se pobavili. Při odchodu každý, kdo byl na táboře, dostal DVD s fotkami a videi. 

Tábor: Cesta kolem světa

Naše cesta kolem světa nemohla začít jinde než v Chocni, odkud jsme měli v plánu dopravit se autobusem na táborovou základnu Ostrý Kámen nedaleko Svitav. V pondělí 5.7. jsme se tedy sešli v Pelinách, vedoucí i děti, které ještě nevěděly, že za 12 dní navštíví celý svět.

Avšak žádná naše pouť by se neobešla bez komplikací. Během cesty se ukázalo, že autobus s tak velkou náloží až do Ostrého Kamene nejspíš nedojede. Postupně se tedy našemu nákladu ulehčovalo v podobě jednotlivých skupin dětí. Nejprve museli vystoupit nejstarší, postupně další až po nejmladší samozřejmě v doprovodu vedoucího. Pak už bylo nutné najít cestu do tábora. Než všichni dorazili, stihli jsme vyložit zavazadla a program mohl začít.

Děti byly rozděleny do cestovatelských klubů se jmény Silní psi, Moudří motýli, Svalnatí plameňáci, Laskavé krajty, Bosonozí nosorožci, vedoucí zaujali místo v klubu Ultimátních ptakopysků. Přesunuli jsme se do první poloviny 20. století, do doby, kdy se v Praze sešla skupina vlivných lidí okolo Jaroslava Foglara a zaujatě hovořili o Vernově románu Cesta kolem světa za 80 dní. Naši cestovatelé díky finanční podpoře významných továrníků mohli vyrazit na cestu.

Každý den byl zaměřený na jeden z kontinentů. Ze západní Evropy jsme postupovali do Afriky, kde jsme například museli ulovit k večeři buvoly, abychom neumřeli hlady, zdrželi jsme se tu ještě další den na celodenní výpravu po africké džungli. V Severní Americe jsme málem nemohli pokračovat v cestě, když jsme se díky úřednímu omylu ocitli v Alcatrazu. Když jsme se dostali do Ameriky Jižní, mysleli jsme si, že už nás nic horšího potkat nemůže. To jsme ještě nevěděli, že se dostaneme do pralesa plného zákeřných orchidejí. Probíhající karneval nás však dostal do lepší nálady. V Antarktidě jsme nezmrzli, v Austrálii si zatančili haka a v Asii jsme navštívili čajovnu. Kromě toho jsme jedli čínskými hůlkami, které jsme si odvezli jako suvenýr a někteří pak odmítali jíst čímkoliv jiným. Ve východní Evropě bylo nutné smlouvat s tureckými a bulharskými obchodníky, ale zdárně se nám podařilo dorazit až do našeho rodného kraje.

Vše bylo zakončeno táborákem jako vždy. I když se nám domů nechtělo, 16.7. opět přijel autobus a tentokrát jsme všichni společně dojeli až do Chocně, vyčerpaní, ale veselí, či možná někteří smutní z toho, že další tábor bude až za rok.

ZO ČSOP Spongilit Choceň, Veronika Suchánková

Akce PULEC

V neděli 20. června ráno proběhla nevšední akce. Během pátku jsme se dozvěděli, že na novém staveništi na okraji Chocně jsou postupně vysychající velké louže plné pulců, kteří by zahynuli. Rozhodli jsme se, že se pokusíme o jejich odchyt a převezení na lepší stanoviště. Dobrovolníci se dostavili na místo se síťkami, holinkami  a kbelíky do poloviny naplněnými studniční vodou. Bylo připravenou i auto na převoz kbelíků s pulci. Hned na první pohled bylo jasné, že se ale situace změnila a z mnoha pulců se už staly malé žabky, které se hemžily všude kolem louží. Po krátké poradě bylo rozhodnuto pulce i žabky ponechat na místě a jen požádat hasiče, aby během dalších dní do kaluží dodali vodu a umožnili tak přeměnu dalších pulců. Akce tedy skončila velmi rychle, přesto je na místě poděkovat všem, kdo se v neděli ráno vydali na záchranu pulců. Asi nejlépe byla vybavena rodina Strakova, která dodala auto k převozu a zajistila i vodu do kbelíků. Navíc Martin s Vaškem sehnali nejen dvě velké odchytové síťky, ale ještě několik velkých sítek. S tátou Milošem pak zachránili pulce, kteří uvízli v zabudované trubce a bez pomoci by se ven nedostali. Velmi dobře vybavený byl i Honza Zapach, které přivezla obětavá babička z Plchovic. Bylo vidět, že se síťkou umí dobře zacházet. Dále přišli pomoci Jáchym Slovák a Patrik Horáček, Niky Kristlová s celou rodinou, Paty Vanická, Ondra a Štěpa Dastychovi s babičkou, Nela a Lada Kratochvílovy s maminkou. Společně jsme si prohlídli pulce, žabičky, v bahně jsme objevili stopy ježka, který se asi přišel napít a nad hlavou nám zpíval skřivánek. Všem obětavcům moc děkujeme!

Uzle

Na předposlední schůzku v tomto podivném školním roce jsme se sešli pod klubovnou a hned jsme vyrazili do parku Peliny k altánku. Tam jsme si odložili věci a s Lenkami Svobodovou a Chaloupkovou šli hrát Na třetího a Na vraha. Verunka Chaloupková s Bárou Spoustovou zatím připravily skvělou Uzlovací hru, kde jsme si pak v týmech mohli vyzkoušet své dovednosti i taktiku na sedmi stanovištích. Aby se nám stanoviště otevřelo, museli jsme získat heslo. Kde ho najdeme napovídaly fotografie míst v Pelinách. Pak jsme teprve mohli plnit úkol na stanovišti a vyzkoušet si tam liščí a lodní smyčku, zkracovačku, autíčka (rybářský uzel), smotání lana, závěsné smyčky a horolezecký úvaz. Ne všem se povedlo projít všech sedm stanovišť, bylo to opravdu náročné, ale moc pěkné a zajímavé. Nakonec nejlépe z tohoto klání vyšel tým Mickeyho klubík ve složení Káťa Šimůnková, Patrik Horáček, Kristy Ondráčková, Bára Kučerová, Niky Kristlová a Dominik Kubový. Všechna stanoviště se podařilo projít týmu vedoucích (Anička Vítková, Maru Čejková a Paty Vanická). Na závěr schůzky jsme si ještě zahráli Čarodějnickou honičku a pak se rozešli na víkend. Bylo horko a slunečno, ale v Pelinách jsme se měli dobře.

Neuskutečněné studánky

Další pátek v červnu jsme chtěli jet upravit studánky Srubskou a Smrkovou. Sraz byl na kolách u kluziště. Přicházela ale bouřka, takže jsme se rychle přesunuli do klubovny. Tady jsme si nejprve zahráli týmové pexeso. Pak přestalo pršet, takže jsme ve dvojicích a trojicích hledali v okolí klubovny písmenka a z nich pak skládali smysluplná slova. Tedy některým se dařila spíše nesmyslná slova. Potom jsme seběhli pod klubovnu na posekanou část louky a zahráli si honičku Seber šátek, nejprve v trojicích, pak na přání na jednotlivce. Při dalším dešti jsme se vrátili dovnitř a ve dvou řadách sehráli nejdříve Cinkačku a pak Autobus. Na ten bylo sice trochu méně místě, ale i tak jsme se dobře pobavili.

První „pocovidovka“

První pátek v červnu jsme obnovili běžné páteční schůzky. Sešli jsme se u klubovny, změřili si teplotu, rozdělili práci a dali jsme se do úklidu. Upravili jsme ohniště, posbírali a vytřídili odpadky v okolí, ometli pavučiny, zaklidili věci uvnitř, upravili schodiště ke klubovně, posekali a pohrabali trávu a vystříhali keře a ostružiny, které by se nám pletly do cesty při hrách. Pak jsme se přesunuli dolů do Pelin a nejprve si zahráli hru na jména, abychom si připomněli, jak se vlastně jmenujeme. Pak jsme utvořili dva týmy a zahráli si na Vrky a trpaslíky. Tady některým vrkům dělalo největší potíž zapsat větu: Jsem strašlivý a zlý vrk. To museli udělat, kdykoliv je některý trpaslík trefil míčkem. No a na závěr jsme se v těchto dvou týmech snažili ukořistit šátek položený uprostřed herní plochy. Po dlouhé době koronavirové pauzy jsme mohli strávit schůzku všichni společně a užili jsme si to.