Tábory a výpravy

Vikingové

Sněžné v Orlických horách, 1.7.- 9.7.2023

Letošní tábor se nesl ve vikingském duchu. Noví obyvatelé Islandu usedli 1.7. na své drakkary (jízdní kola) a vydali se ke klubovně a od ní pak směrem na vlakové nádraží. Mladší pokračovali vlakem do Nového Města nad Metují a starší do Častolovic, odtud se do tábora ve Sněžném v Orlických horách dopravili na kolách. Letos byly rozšířeny hlavně řady vedoucích o některé bývalé členky se svými dětmi. Stala se z nás jedna velká vikingská osada. Všichni měli jedinečnou možnost poznat běžný vikingský život. Děti se naučily runové písmo, orientaci v mapách a souhvězdích, dokonce si postavily svoji vlastní vikingskou loď. Vikingové jsou velmi dobří válečníci a mořeplavci, proto nechyběla ani lukostřelba, plavby pro brambor nebo strategické boje. Nechyběl ani hodokvas či různé rituály, při kterých se děti seznámily s vikingským božstvem. Jedno takové setkání proběhlo dokonce i osobně, a to konkrétně s bohyní Hel, na kterou se při jednom z rituálů zapomnělo. Začala se proto mstít. Vyústilo to v hádku králů, ale naštěstí vše dopadlo dobře. Cílem tábora bylo získat co největší prosperující území. Osady Avaldsnes, Lofoty, Hedeby, Jelling a Uppsala se proto snažily výhodně obchodovat a nakoupit potřebné suroviny, aby uživily lidi, kteří jim obdělávali pole či získat potřebný počet lodí. Nejlépe se to podařilo osadě Uppsala. Tábor završila závěrečná výprava za pokladem u bývalé větrné elektrárny, dnes přestavěné na rozhlednu s názvem Šibenik. Ačkoliv byl tábor kratší než obvykle, utekl rychle jako vždycky.

Výsledky osad

1. Uppsala – Bára, Kristy, Ája, Juli, Dominik, Štěpa

2. Hedeby – Marky, Vašek, Terka, Vojta B, Kiki

3. Jelling – Kryštof, Alenka, Martin, Ondra Č., Kuba, Helenka

4. Lofoty – Matěj, Zuzka, Honza, Niky, Lada

5. Avaldsnes – Maru, Pepa, Anička, Ondra D., Fanda, Verunka

Za velikonočním vajíčkem

7. – 9. dubna 2023, Trutnov

Do Trusnova jsme se dostali částečně vlakem a částečně pěšky. Zázemí jsme měli v bývalé škole. Nejprve nastalo hledání velikonočních vajec, která měl každý tým odlišná. Všem týmům se vejce podařilo najít, a tak jsme se všichni mohli ubytovat. Následovala hra na sbírání vajíček neboli brambor a jejich oškrábání. Po bramborách následoval kolotoč dovedností – pletení pomlázky, vyfukování a malování vajíček, zdobení perníkových vajíček, vázání mašlí a znalost velikočních koled. Po kolotoči jsme si vyzkoušeli tradici z Německa. Tam totiž přehazují vajíčko přes střechu domu, aby ho ochránili před bouří. My jsme ale místo vajíček přehazovali hakisaky přes plot. Po večeři jsme při noční hře vypátrali a pozorovali vejcožrouta, kterému se během odpoledne podařilo ukrást  velikonoční vajíčka jednotlivých týmů. Druhý den začal rozcvičkou – snažili jsme se posbírat malé barevné korálky. Po snídani jsme se připravili na celodenní výšlap. Během něj jsme si nasbírali materiál na výrobu falešných vajec. Po návratu proběhla „tisková konference“, tedy seznámení s řešením úkolů z celého dne a poté jsme se do výroby falešných vajec. Také nechyběl taneční večer. Poslední den začal opět rozcvickou a po ní následoval velikonoční kvíz. V závěrečné bojovce měly týmy  za úkol vyměnit svá falešná vejce u vejcožrouta za pravá, aniž by ho probudily. Všem se to povedl a tak už jsme si jen dali výborný oběd (chleby ve vajíčku), sbalili si všechny věci s vyrazili zpátky domů.

Umístění týmů:

1. Rapující beránci – Fanda, Štěpa, Vojta B., Kuba

2. Řízci – Matěj, Vašek, Martin, Ondra D., Honza

3. Velikonoční ovečky – Anička, Kristy, Alenka, Ája, Zuzka

4. Boží beránci – Maru, Pepa, Marky, Bára K., Bára Č.

5. Kachňátka – Niky, Julis, Helenka, Verunka

V pátek 28.10. jsme se společně naskládali se všemi věcmi do autobusu a vydali se na táborovou základnu Domino u Hluboké. Po příjezdu jsme vybalili věci a rozdělili jsme si ubytování ve třech chatkách. Pak jsme se sešli v jídelně, kde každý tým dostal plyšového Krtka a tím zjistil letošní téma – Krteček a kalhotky. Hned následovala první aktivita v podobě posbírání brambor a jejich oškrábání.  Pak jsme se pustili do kolotoče činností a vyzkoušeli si třeba  hrabání v hlíně, stavění rakety nebo chození po slepu, vše na téma příběhů o Krtkovi. Během kolotoče byla i odpolední svačina. Po kolotoči jsme se vrhli na další hru s názvem Všichni chceme jíst. Zprvu to vypadalo, že bude problém samotnou hru pochopit, ale nakonec si každý tým obstaral dostatek potravy v určeném území, kde zároveň všechny hráče ohrožoval pytlák. Po večeři jsme se pak sešli v jídelně a postupně odcházeli na noční hru. Jejím cílem bylo zachránit hvězdičky, které zmizely z oblohy. Hvězdičky se nám povedlo úspěšně vrátit na oblohu.

Další den ráno jsme při rozcvičce měli za úkol nasbírat co nejvíce vody pomocí skořápek od vlašských ořechů (Krtkovo zalévání lnu). Po snídani a přípravě věcí na cestu jsme se pak vydaly do terénu, kde jsme sháněly věci na výrobu kalhotek pro Krtka. Potřeboval si do nich totiž naskládat různé věci, které si každý tým vzal s sebou na výpravu. Seznam těchto věcí jsme dostali už před výpravou. Všichni se z výšlapu dokázali vrátit na základnu, takže jsme večer mohli uskutečnit hodnocení celého dne a všech splněných úkolů. Potom jsme se společně podívali na některé Krtkovy příběhy, což vzbudilo velké nadšení, a pak proběhl krátký taneční večer. Po něm se šlo spát. Ale vedoucí týmů ještě čekal jeden úkol – museli ušít svému týmovému plyšovému Krtkovi požadované kalhotky. To se povedlo, a tak mohli jit spát i vedoucí týmů.

Třetí den začal opět skořápkovou rozcvičkou. Při snídani jsme se dozvěděli, že liška ukradla všechny Krtky, které je teď nutné zachránit. Na základě vyluštěné šifry jsme se dostali             k nebezpečné trase, kde nás ohrožovala kočka, štika a veverky. Když jsme překonali jejich nástrahy, zavedla nás trasa k lístečkům s písmeny. Ty bylo nutné doplnit do tajenky. Tím jsme se dozvěděli, že třeba poprosit straku o barvy na obličej a vystrašit lišku, která Krtky zadržuje. To se nakonec povedlo. Všechny týmy zahnaly úspěšně lišku a zachránily své Krtky. Pak už následoval oběd a po něm jsme se všichni dali do balení a úklidu věcí.  Potom jsme se sešli k vyhlášení výsledků: 1. Koblížci – Bára Č., Ája, Alenka, Kuba, Vašek  

                                   2. Makronky – Marky, Bára K., Honza S., Niky, Vojta, Zuzka 

                                   3. Tiramisu – Maru Z., Kristy, Anička, Julis, Fanda, Štěpa 

                                   4. Střechy – Pepa, Martin, Ondra D., Kiki, Lada, Helenka

Z Větrníků jeli pouze dva členové – Zuzka a Vašek, doplnili tedy jiné dvě družiny. 

Pak už zbývalo jen naložit věci do autobusu, který pro nás opět přijel, a odjet zpět domů. Bylo to prima, počasí vyšlo skvěle a výpravu jsme si všichni užili.

Na začátku letošního července jsme se sešli pod klubovnou v Pelinách, nabalili táborové věci i vybavení dětí a vedoucích a na kolách vyrazili přes les na základnu U Suchého dubu, která je blízko Dolního Jelení.

První den nás čekala hlavně stavba tábora, kterou jsme po překonání určitých obtíží díky pomocníkům z řad našich rodičů a příznivců nakonec zvládli.

Pak už následovalo 11 dní her, soutěží a činností, které vždy nějakým způsobem souvisely s tématem Zaklínače, což je kniha polského autora Sapkowského. Byli jsme rozdělení do šesti zaklínačských škol (Medvěda, Zmije, Mantychory, Gryfa, Kočky a Vlka) a tyto školy vzájemně spolupracovaly nebo si byly soupeřem – záleželo na okolnostech a činnosti.

Prošli jsme výcvikem, zahráli si několik bojovek v blízkém lese, obchodovali jsme a vytvářeli lektvary, poznávali byliny a vařili z nich čaje, ale také jsme si uvařili na venkovním ohni v kotlíku, plnili úkoly při dvoudenním výpadu z tábořiště s přespáním mimo tábor, prošli noční tajnou stezku, vytvářeli jsme si batikovaná trička, výrobky z keramické hmoty, lapače snů nebo vypalované obrázky, poseděli a zazpívali jsme si u několika táborových ohýnků, vymýšleli jsme scénky a tance, prožili jsme i návštěvní odpoledne a společnou hru s rodiči. Bylo toho opravdu hodně, a to všechno přes poměrnou nepřízeň počasí, která nás hlavně první týden provázela.

Také poslední večer poznamenaly silné bouřky, ale přesto jsme stihli závěrečnou bitevní hru, opékání a táborový oheň.

Poslední den pak následovalo balení, úklid, hodnocení, rozdání diplomů a cesta domů.

Bylo to prima – tak zase za rok ???

Vlakem z Aše do Jablunkova

Konečně jsme po covidu mohli vyrazit na tři dny na výpravu. Namířili jsme si s vozíky, které představovaly lokomotivy, do Kosteleckých Horek a okolních lesů, kde jsme si užili celou výpravu.  Jednotlivé družiny se tentokrát jmenovaly podle názvů lokomotiv – Hrbatá, Žehlička, Gorila, Brejlovec, Rosnička a Karkulka.

První den jsme už během cesty soutěžili ve znalosti traťových značek, při hře na náhodu a průjezdu vlakových souprav překážkovou dráhou. Po dojezdu do Horek jsme se ubytovali, dali si společný „přípitek“ na zdar naší výpravy, sehráli Člověče nezlob se o brambory (a taky jsme je oškrábali) a hned propukl „kolotoč“ činností – vlakový minibar, přecpané kupé, vybavení průvodčího, roztřídění jízdenek, psychologický test pozornosti. Potom jsme sehráli hru na cestování mezi stanicemi spojenou se znalostí šifer. Výsledkem byl seznam věcí, které s sebou musí mít správný vlakvedoucí. Další hra v podobě puzzle čekala před večeří v jídelně. Potom jsme si trochu zazpívali a chystali se vyrazit na noční hru (Černí pasažéři). Déšť nás nepustil ven a tak jsme ji sehráli uvnitř budovy potmě – některým se to líbilo víc než venku.

Druhý den ráno byla nachystána rozcvička – sbírání a seřazení jednotlivých stanic, které jsem zatím „projeli“. Po snídani a přichystání potřebných věcí jsme společně vyrazili k lesu, kde se jednotlivé družiny rozdělily úvodní šifrou. Měly pak za úkol během celého dne projet určité stanice a na každé z nich plnily nějaký úkol. Pokud ho splnily opravdu dobře, získávaly jízdenky, jejichž délka pak rozhodovala celkové umístění během tohoto dne. Po návratu pak proběhla „tisková konference“, kde se hodnotily jednotlivé činnosti, sdělovaly zážitky a zlatým hřebem byl pak taneční večer doplněný „Barem U Michala“.

Třetí den opět začal rozcvičkou a posbíráním názvů zbylých stanic. Po snídani propukla hra Elfíkova cesta v jídelně a později venku předposlední družinová hrátka. Pak jsme se přesunuli do blízkého lesa a tam zahráli závěrečnou hru – snahou bylo získat co nejvíce razítek umístěných na jednotlivých „stanicích“. Vlakovou soupravu (hráč) mohly cestou potkat potíže v podobě technické závady, výluky, čekání na přípoj a podobně. Tyto potíže představovali vedoucí vyzbrojení hadrovými míčky. Po skončení této hry už bylo nutné uklidit, sbalit věci, předat si odměny a diplomy a vydat se s vozíky na zpáteční cestu domů.

Pořadí družin

1. Hrbatá – Mája Mrázová, Bára Kučerová, Kristy Ondráčková, Vašek Straka

2. Karkulka – Bára Čejková, Marky Dušková, Vojta Bureš, Kuba Zeman

3. Rosnička – Maru Zachařová, Honza Zapach, Martin Straka, Anička Slámová

4. Brejlovec – Patrik Horáček, Ondra Dastych, Fanda Čejka, Alenka Zemanová

5. Gorila – Káťa Šimůnková, Pepa Štangler, Štěpa Dastych, Ája Mrázová, Niky Kristlová

Král Artuš – tak se letos jmenovala celotáborová hra, kterou sehrálo během deseti dnů na začátku července na táborové základně ve Sněžném v Orlických horách přes všechny nástrahy koronaviru 41 rytířů, pobývajících na hradě Kamelot (rytíři = členové Spongilitu). Proč vlastně do Kamelotu přijeli? Podle všeho byl v blízkém okolí meč Excalibur a ten, kdo ho dokáže vytáhnout z balvanu, stane se králem celé Anglie. Meč byl opravdu poblíž. Všemožní muži, i Lord Pampeliška, místní popleta, se snažili, ale meč odolal. Až Artušovi se povedlo, co jiným ne. Mág Merlin ho korunoval a po zbytek pobytu pomáhal chránit Kamelot proti zlé Morganě. Během dní v Kamelotu byli naši členové přijati do stavu rytířského, rozdělili se do rytířských družin lordů Tristana, Galahada, Percevala, Hectora, Lancelota a krále Artuše. Zažili rytířský turnaj, skrývali se před nepřátelskou armádou, starali se o poraněné a mrtvé, snídali jako slepí a bezrucí, hledali vstup do nebe, užili si letní kino, vydali se na nejvyšší bod Orlických hor, Velkou Deštnou, za Merlinem, uklízeli ve zbrojnici, kráčeli po stopách Merlina, řešili šifry, prožili noční cestu za Merlinem, bojovali proti sobě navzájem, stavěli tvrze jako úkryt před Morganou, zajišťovali si stravu na celé jedno dopoledne, bojovali o zprávu od Merlina, sázeli v krčmě na rytíře, odpočívali před výpravou za grálem, který měl ochránit před zlými silami, zabývali se výrobou svíček a batikováním ponožek. Do Kamelotu také přijeli členové skupiny historického šermu a předvedli své vystoupení. Navíc program jednoho dne vytvořili naši nejstarší členové sami, a to bylo taky velmi výživné. Poslední den bylo nutné rozšifrovat, kudy vede cesta za grálem a taky ho získat, což se nakonec povedlo všem rytířským družinám. K večernímu ohni pak přišla Morgana s prosbou o usmíření a tak byl Kamelot rytíři v čele s Artušem ochráněn a všichni mohli s klidem odjet domů. A co bylo jinak než na předchozích táborech? Večerní scénky rytířských družin, hledání ztracených hodinek ve vodní nádrži, setkání s vosami, focení na polaroid, přeprava Tristana a smích, který vše provázel. Tak zase za rok!

Již tradičně jsme se o podzimních prázdinách vydali na výpravu. Kam tentokrát? Cílem naší cesty s dvoukoláky byla budova bývalé školy v Kosteleckých Horkách. Cestou se nám ale přihodila zajímavá věc, našli jsme v autobusové zastávce hru Jumanji. Po přečtení instrukcí na jejím obalu jsme se pustili do hraní. Hodili jsme kostkou a hra vyplivla první úkol, během něhož jsme byli vtáhnuti do džungle Jumanji. Každému se na zápěstí objevili tři životy, které během hry nesmí ztratit – mizely při mluvení sprostě, vyrušování a tak podobně. Další životy jsme dostali ke hře jako takové a to na tým. Když jsme splnili jeden úkol, házeli jsme znovu a tak až do konce hry (výpravy). Po ubytování se ve wigvamu, jsme sbírali kokosy (brambory), svazovali praskající lanový most (uzle), odolávali větru (vítr) či prolézali hadí kůží (látkový tunel). Nechybělo ani kontaktování týmů na druhé straně údolí (hlasitá pošta) či sbírání lístků abaremy (lístečky) a barevných plodů džungle (bojová hra o barevné lístečky). K večeři jsme dostali chutnou tygří tlapu s kousky jumanjijských kokosů (sekaná s bramborem). Hra nám dávala čím dál zákeřnější úkoly. Během večera jsme krmili tukaní mláďata a na závěr jsme poslouchali zvuky džungle. Po odchodu mladších spát si starší zahráli několik her k pobavení. Ráno nás hra vzbudila sými bubny a my měli co nejrychleji nasbírat kousky Abaremy. Po posnídání červů (mussli) nás hra poslala do džungle za sběrem lián (celodeňák). Součástí našeho putování bylo stanoviště se sázením stromů, které zaštitovala Lenka a Lucie Koudelková – Děkujeme! Po příchodu jsme si od hry odpočali a čekali na oblíbená háďata v krvavé omáčce (špagety). Večer proběhla Jumanjí konference, sdíleli jsme si zážitky a také porovnávali délky lián.  Poté hra měla požadavek tance a tak jsme se pod velením několika z pravidel hry (vedoucích –  Gabči Verči S.) jsme se naučili i pár nových tanců. Rytmus bubnu nás opět vyhnal z postele, po okusení čerstvéh listu (vánočky) jsme byly posláni na boj proti ostatním týmům o chýše, spíše tedy o střípky grálu ukryté uvnitř. Řvava to byla velká! Uloupené střípky jsme použili v závěrečném úkolu. Měli jsme dojít do středu džungle a tam umístit onen grál. Na cestu nám Jumanji přidělila strážce, ze začátku se snažili nám v cestě zabránit, později nám pomáhali projít skrz bažiny, větvoví a kapradiny. Grál byl nakonec umístěn do středu a po zavolání JUMANJI nás začala propouštět. Poslepu jsme se dostali ven z džungle. VYHRÁLI JSME VŠICHNI!!! Hra se opět schová, než bubny probudí třeba  zase někoho jiného…. Následovalo vyhlášení výsledků, balení, uklízení, cesta domů, konec výpravy, šťastný návrat do Chocně – domů. Hra Jumanji i celá výprava se oběšla bez problémů, děkujeme všem, co se podíleli!!!