Novinky

Práci v přírodní rezervaci Peliny jsme pro letošek dokončili první sobotu v prosinci. Přišel nám pomoci i Miloš Straka, taťka Martina a Vaška, který měl s sebou menší motorovou pilu, dále pomohl opět i Standa Chaloupka. Odstraňovali jsme náletový porost, sbírali odpadky (našli jsme například torzo mlýnku na mák a vidle), zprůchodnili jsme cestu na skalách a zkontrolovali tabulové značení. Honza Zapach navíc našel opukový kámen s otiskem mušle a pak ho zmenšoval, aby ho snáze dostal domů. Po práci jsme si také zahráli na louce v Pelinách a starší si dohodli na následující den mikulášskou obchůzku.

Letos se nám venkovní krmítka podařila umístit opravdu úplně přesně. Když jsme se u klubovny sešli (měli jsme obavu, kolik nás bude, vzhledem k sílící nákaze, ale nakonec to byl skvělý počet), trošku sněžilo a my se rozdělili na čtyři skupiny. První dvě pracovaly v klubovně s Maruškou Čejkovou a Verunkou Chaloupkovou – vyzdobily klubovnu a udělaly spoustu krmítek pro ptáky ze sádla a semínek. Druhé dvě skupiny pod vedením Leničky Chaloupkové a Lenky Svobodové umístily venkovní dřevěná krmítka do Pelin, zámeckého parku a ke klubovně. Kromě Niky Kristlové to byli samí kluci a hezky se střídali v práci. Po návratu jsme se sešli s respirátory na puse v klubovně, jedna skupina ještě venku vytvořila sněhuláka, protože z drobného sněžení se stal celkem hustý příval sněhu. Uvnitř jsme si společně zahráli Autobus, rozebrali si sádlová krmítka a pak se vydali do sněhem zasypaného parku zahrát si Bludičky. Bylo to moc prima, virus-nevirus.

Druhý pátek v listopadu jsme se sešli v Pelinách k hrám na přírodovědné motivy. Nejprve jsme se rozdělili do družin, pro malý počet členů jsme museli spojit Tropické cyklóny a Extrémní mráz. Družiny pak procházely okruh, na kterém bylo připraveno 9 otázek a tři stanoviště – slalom s tenisovým míčkem (chrobák valící si kuličku), řezání dřeva pilkou (tesařík) a lezení na strom pro oříšek (veverka). Poslední ze jmenovaných stanovišť Maruška Čejková ještě obohatila o poznávání listů. Na okruhu se nejlépe dařilo Přemnoženým kobylkám, druzí byli Boží vůle, Extrémní mráz a Tropické cyklóny, na třetím místě pak Velký sesuv půdy a Únik ropy do moře. Potom jsme si zahráli krátkou honičku a pak na Sardinky, protože už se setmělo. Na závěr se Lenička Chaloupková, Maru Čejková, Káťa Šimůnková, Honza Zapach a Kryštof Paďour stali strážci kbelíků, do kterých se ve tmě ostatní snažili umístit své životy (hra Lavory). Tady se nejlépe dařilo Honzovi Slámovi a oběma bratrům Strakovým, Vaškovi a Martinovi.

V pátek 5.listopadu jsme se hned na začátku sešli na dvou místech. Chtěli jsme totiž sehrát Pašeráky a tak družiny Boží vůle, Extrémní mráz a Tropické cyklóny startovaly od Svobodů, představovaly pašeráky a každý ze členů pronášel přes město dvě až tři obálky. Družiny Velký sesuv půdy, Únik ropy do moře a Přemnožení kobylek měly start u klubovny, představovaly četníky a měly za úkol pašeráky zadržet a obrat o obálky. Poprvé za dobu, co tuto hru hrajeme, se stalo, že četníci nechytili ani jednoho z pašeráků. Ti tak pronesli obálky všechny a hru vyhráli. Ani následné luštění pronesených informací (názvy míst v Chocni a okolí) nic na tomto vítězství nezměnilo. V klubovně jsme si pak společně zahráli pexeso složené ze jmen a příjmení našich členů.

V Pelinách se dobře hrají různé hry. Tentokrát jsme se zaměřili na téma podzimní přírody. Nejprve jsme si byli prohlédnout část kmene lípy, která nevydržela poslední velký vítr. V kmeni byla dutina s otvorem pro strakapouda, který tam několik let hnízdil. Pak jsme se rozdělili na družiny. Ty měly za úkol vyluštit deset názvů dřevin a přinést jejich plody (pámelník, habr, javor, lípa, olše, buk, dub, smrk, modřín, jírovec). Jednotlivé plody jsme pak umístili na čtvercovou síť, prohlédli si je, zakryli a na vedlejší síti se pokusili vytvořit totéž schéma. Všechny družiny byly po menší nápovědě úspěšné. Potom jsme si společně zahráli hru Evoluce. Bylo při tom plno rámusu a smíchu. Na další hru jsme se rozdělili na dvě části. Ta první představovala les stojící v kruhu a někteří měli v ruce listnatou nebo jehličnatou větev. Druhá část představovala kůrovce, který se chce dostat do lesa. Kůrovci měli zavázané oči a řídili se hmatem – když objevili jehličnatou větev (byla v kruhu jen jedna), poklepali dotyčnému na rameno a on je pustil dovnitř do kruhu. Po sehrání jednoho kola se skupiny vyměnily. Při další hře Myšičkárna jsme využili své kreslící schopnosti. Družina dostala velkou čtvrtku, fixy a hrací kostku. Postupně jsme házeli kostkou, každé číslo znamenalo část těla myši, kterou jsme postupně zakreslovali. Po uplynutí hrací doby se však družině započítaly jen myši, které měly všechny požadované části. Některé myši byly opravdu velmi originální. Nakonec jsme si zahráli na Rybáře, abychom úplně neztuhli. Začalo být totiž dost chladno.

V polovině října jsme se rozhodli vyrazit na výlet. Vlakem jsme jeli přes Týniště do Litic. Tady jsme se podívali na hrad – měli jsme objednaný program Jak se stavi hrad. Dozvěděli jsme se zajímavé věci, viděli krátký film o Liticích a zkusili si využít dřevěný jeřáb a postavit klenbu. Vylezli jsme na věž a rozhlédli se do kraje. Taky jsme provedli „dobývání hradu“ (pro zahřátí). Pak jsme šli neznačenými cestami nad tratí a podél Divoké Orlice ke srubu Kamarád a odtud přes Sopotnici do Potštejna. Cestou jsme hráli Kolíček pikolíček. V Potštejně jsme si osladili život v cukrárně (někteří opravdu vydatně) a vlakem dojeli zpět do Chocně. Bylo nás opravdu hodně: Ondra a Štěpa Dastychovi s mamkou i taťkou, Fanda a Maruška Čejkovi s mamkou Petrou, Martin a Vašek Strakovi taky s oběma rodiči, Pepa a Jirka Štanglerovi, Matěj Jiruf, Jáchym Slovák, Mája a Ája Mrázovy, Maru Zachařová, Kryštof Paďour, Honza Zapach s bratrancem Vikim, Terezka Šiklová, Kristy Ondráčková, Patrik Horáček, Káťa Šimůnková, Vojta Bureš, Verunka Chaloupková s Michalem a Lenka Svobodová.

Druhý pátek v říjnu jsme se sešli za zámkem. Rozdělili jsme se na čtveřice (hráli i vedoucí) a od Lenky jsme dostali první lísteček se třemi slovy, které nás naváděly na určité místo v Chocni. Tam jsme vždycky nalezli další tři slova a tak jsme postupovali. Kromě slov byla na každém lístečku ještě část tajenky. Pokud jsme ji vyluštili, znali jsme místo, kde byla pro každého z nás ukryta malá odměna. Některé skupiny zvládly obejít všech 13 stanovišť, některé jen část. Tajenku ale vyluštili všichni a mohli si tak vzít sladkost umístěnou na větvích stromů u klubovny. Na závěr schůzky jsme si ještě zahráli dvě rychlé hry na schovávanou.

V sobotu 2. 10. se tradičně konal ptačí festival na rybnících Hvězda a Nový u Třebovic. Bylo nás málo, ale užili jsme si to. Účastnili se Ondra a Štěpa Dastychovi s tatínkem, František Čejka s maminkou Petrou, Matěj JIruf a jako doprovod Verunka Suchánková s Leničkou Chaloupkovou. Ani větrno či původní zamračené počasí nám nebránilo nad rybníkem pozorovat poletující hejno hus velkých, které zde zůstávají přes zimu. Pozorovali jsme také lysky, chocholačky a nebo poláky velké. Všímavějším se mezi nimi podařilo rozeznat i poláka malého, který je prý vzácností. Někteří vybavení jedinci (Ondra Dastych) vše ihned hledali v knížkách, které si vzali s sebou. Na konci akce jsme se sešli u rybníku Nový, kde čekal vedoucí akce Jakub Vrána s připravenými aktivitami především pro děti a také odchycenými ptáky. Malí účastníci si tak mohli zkusit ptactvo pustit či vidět, jak se kroužkuje a dozvědět se, proč se to vlastně dělá. Zažili jsme příjemné dopoledne. (všimněte si podařené fotky s Fáňou, je tam vylétající sýkorka koňadra)

Sraz na první říjnové schůzce byl pod klubovnou, ale pak jsme se přesunuli do Pelin k altánku. Zde jsme se na krátkou chvíli vrátili zpět na letošní tábor a zahráli si hry, které se do programu již nevešly. Nejprve jsme se ocitli v Austrálii a zahráli si Ježuru. Po Pelinách bylo rozmístěno osm destiček s ježurou a každý jednotlivce měl za úkol připnout na ni svoji jmenovku. Tento úkol splnili všichni zúčastnění na jedničku. Následoval přesun do Západní Evropy, do Norska, kde proběhla hra na rybáře. Ve Východní Evropě, v Bulharsku, jsme si všichni s 30 fazolemi zkusili obchodovat otázkou „Sudá nebo lichá?“, kde se celkovým vítězem stal Patrik se 110 fazolemi. Na závěr jsme navštívili celý svět prostřednictvím lístečků, na kterých byl světadíl, stát a hlavní město. Tuto hru si zahráli děti v táborových družinách, co kterých jsme přiřadili nováčky a ty, co se tábora nezúčastnili.

Tento pátek jsme měli sraz na konci lipové aleje pod Chlumem. V lese je tu totiž nová lesní tělocvična. Stanoviště jsou sice připravené pro dospělé a jsou poměrně daleko od sebe, přesto jsme se rozhodli část využít. Na začátku schůzky měla Lenička připravené šifrování a pak si jednotlivé družiny zacvičily na celkem pěti stanovištích – hrazdy, ručkování, ploty, plížení a bradla. Někomu to šlo velmi dobře, někdo měl trochu potíže, ale dobře jsme se bavili, byli jsme na pěkném lesním vzduchu a počasí vyšlo. Nejlepšími jednotlivci byly Ája Mrázová, Anička Slámová a Nela Kratochvílová v mladších a Bára Čejková, Bára Kučerová, Mája Mrázová a Kryštof Kubový ve starších. Pořadí družin:1. Tropické cyklóny, 2. Extrémní mráz a Boží vůle, 3. Velký sesuv půdy, 4. Únik ropy do moře, 5. Přemnožení kobylek.