Tento pátek jsme se sešli pod klubovnou, abychom procvičili některé naše dovednosti. Na pěti stanovištích jsme si vyzkoušeli postavit stan, luštění šifer a pomocná slova k morseovce, balení velkého batohu, azimuty a na posledním stanovišti jsme si povídali o typech ohnišť. Po úspěšném splnění všech úkolů jsme si nakonec všichni společně zahráli Jankepo.
Při balení batohu si nejlépe vedli Alenka, Zuzka, Juli, Niky, Dominik, Vojta, Norbu a Helenka
Dne 10. 5. jsme se sešli u kluziště a rozdělili se na dvě skupiny. Jedna se vydala pod vedením Leničky a Matěje ke Smrkové studánce pročistit koryto potoka a odklidit popadané větve. Druhá to samé pod vedením Máji a Máři Č. provedla u Srubské studánky. Práce oběma skupinám šla od ruky. Poté jsme si u Velké Verandy zahráli na schovku a na kolech dojeli zpátky k lávce Na Lhotách.
První pátek v květnu jsme se rozdělili do pěti skupin a vydali se zkontrolovat zahnízdění v našich budkách. Počasí nám přálo. V některých budkách byla začatá hnízda, v některých vajíčka, jinde seděl ptáček a jinde už byla mláďata. Nejčastěji jsme nacházeli sýkory koňadry, pak modřinky a brhlíky. Postupně jsme se sešli v Pelinách. Někteří si stihli zahrát Slovní fotbal, honičku a Až pojedu na severní pól. Taky jsme si stihli popovídat o proběhlém turistickém pochodu a vzájemně se seznámit s nálezy v budkách.
Poslední dubnovou sobotu se nám v pěkném počasí podařilo uskutečnit 30. ročník turistického pochodu Putování za smírčími kříži. Celkem se účastnilo 582 pochodníků, z toho na pěší krátké trase 267 (8 km), pěší střední 209 a cyklo krátké 36 (17 km) a pěší a cyklo dlouhé 31 a 39 (30 km). Na trasách byl opět oblíbený Qiz a občerstvení s možností opékání, umístěné tentokrát mezi dvěma kříži nedaleko Hemží. Na startu (cíli) i všech kontrolách pomáhali s organizací naši dospělí i dětští členové spolu s některými kamarády.
Týden před pořádáním turistického pochodu jsme se vypravili do Mariánek upravit trasu. Sraz jsme měli s koly, ale někteří se jaksi dostavili bez nich. Naštěstí je jedno z všudypřítomných aut mohlo dovést. Další vezlo plno nářadí, které jsme potřebovali. A co jsme dělali? Odstranili spadlé dřevo hned na začátku trasy za tunýlkem ke střelnici, proklestili s pomocí kosy a nůžek celou cestičku Mariánkami a Vosím údolím až nahoru na louku k Hemžím, s pomocí motorové pily odstranili padlé stromky ve Vosím údolí, přišroubovali tabuli přírodní rezervace a rozšířili cestičku v oblasti dvou potůčků před vysílačem u Vosího údolí (to bylo asi nejpracnější). Aleš navíc s Jáchymem opravili několik ptačích budek ve Vosím údolí a Loutovci. Dobré bylo, že přišli velcí kluci a pomohl i David, který se jinak už schůzek neúčastní. Děvčata navíc připravila spoustu tyčí a kolíků pro umístění pochodových značek. Po práci jsme si mohli ve skupinách dojít pro zlaťák z pokladu. Byl umístěný u srubu na vysokém kopci nad Hradníkami. Pak jsme si společně zahráli několik her a stihli i upřesnit některé kontroly pochodu.
Opět jsem se sešli v Pelinách. Nejprve jsme měli krátkou poznávačku, ve které uspěly družiny takto: 1. Mořský balvani, 2. Olihně, 3. Chobotničky, 4. Piraně a 5. Krakeni. Pak jsme si zahráli Jméno-město a potom znovu Ufobal, který byl velmi výživný. Taky jsme rozdělili zájemce na kontroly pochodu, který bude zanedlouho.
Tento pátek jsme se za krásného počasí sešli pod klubovnou. Nejprve jsme rozluštili šifru, kterou vysílala Káťa Šimůnková. Podle zadání jsme pak rozvěsili tabule s plakáty k pochodu, každá družina zhruba tři po celé Chocni. Práce nám šla od ruky. Poté jsme si ještě všichni zahráli Ufobal a hru na Seber šátek.
29.3.-31.3.2024, Kostelecké Horky
Iditarod, závod milosrdenství
Letos jsme se rozhodli zopakovat téma, které už jsme použili dvakrát. Na Velký pátek jsme se sešli pod klubovnou s vozíky, naložili svoje zavazadla a ta erární do auta. Po nástupu jsme společně vyrazili přes Běstovice na Kostelecké Horky. Cestou jsme se třikrát zastavili a řešili úkoly, které jsme dostali formou „telegramů“. Zároveň jsme se tak seznámili s historií závodu Iditarod na Aljašce.
Po příjezdu k ubytovně následovalo slavnostní uvítání s přípitkem. Pak jsme věci uložili uvnitř a rozebrali si místa na spaní. Po krátkém odpočinku následovala hra na rozdělení do týmů, které dostaly názvy podle míst, přes něž závod v součanosti vede (Anchorage, Nome, Nulato, Anvik). Potom jsme si museli opatřit potravu – brambory a taky si je oškrábat. Dále jsme se pokusili zjistit světové strany bez busoly a kompasu zapamatovat si jejich „domorodá“ pojmenování (půlnoc, poledne, svítání, stmívání). Následovala výroba saní z dostupných materiálů – dřevo, provazy, hřebíky a taky práce s pilkou, sekyrou a kladívkem. Jednotlivé týmy pak se saněmi projely zkušební trasu. Po večeři jsme zjistili, že se z každého týmu ztratil nejmladší účastník. Zbylí ho museli najít, ošetřit mu zranění a dopravit ho zpět na základnu. Ve zbylém čase jsme si ještě zahráli společně Kufr a Parlament.
Ráno po budíčku bylo nutné sehnat potravu pro tažné psy. Pak následovala snídaně a informace o hlavním závodě. Jednotlivé týmy si musely opatřit mapu s trasou závodu a zastaveními, připravit saně a lahve s vakcínou, kterou musely dopravit do města postiženého epidemií záškrtu. Potom mohly vyrazit na trasu, kde je čekaly různé úkoly – vypsání co největšího množství pomocných slov v morseovce, úkoly na rovnováhu, rozdělání ohně a jeho udržení po dobu pěti minut, projítí dráhy jako musher a jeho pes, střelba na cíl a zdravotní prohlídka. Pokud tým úkol nesplnil, nebo ho nesplnil úplně nejlépe, musel na zastávce ponechat určitý počet svých tažných psů (čárky na kartě). Velká zastávka na trase byla u lesního rybníka Rohlík (Véčko), pak už jsme se k ubytovně (cílového městu) vraceli společně a cestou si zahráli Psy a vlky a taky Sekeru. Po večeři jsme si pověděli zážitky z cest a zkontrolovali splnění úkolů. Následovala soutěž v oblékání do mrazu a módní přehlídka netradičních pokrývek hlavy. Na konec dne jsme si zatančili při tanečním večeru.
Další den ráno bylo opět nejprve nutné sehnat potravu pro tažné psy. Po snídani následovala poslední hra – ve dvojicích si sehnat dostatek vakcíny a vzájemně se oočkovat. Dvojice byly spojené šátkem, na zádech měly připevněnou čtvrtku a vakcínu představovaly fixy upevněné na stromech s obrázkem. Ten bylo potřeba nakreslit na čtvrtku na zádech. Pak už následovalo balení, rozmontování saní, úklid, společný oběd, vyhodnocení celé hry a odchod s vozíky zpět do Chocně.
Pořadí týmů: 1. Nome – Marky, Alenka, Bóďa, Vojta, Kuba
2. Anchorage – Zuzka, Martina, Niky, Lada, Štěpa
3. Anvik – Bára, Kristy, Ája, Ondra Č., Fanda
4. Nulato – Vašek, Anička, Ondra D., Juli a Hele, Štěpánka
Na tuto akci jsme se rozdělili do pěti skupin. První pod vedením Gabči a Barči Spoustových posbírala a roztřídila odpadky v oblasti ulice M. Žukova a okolí, druhá s Lenkou a Leničkou si vzala na starost Škarpu a břehy náhona, třetí (nejméně početná) s Petrou Čejkovou a Aničkou Vítkovou procházela náplavky od betonové lávky Na Lhotách, čtvrtá se Zdendou, Maru Z. a Májou pracovala v ul. Nádražní a pátá s Káťou Šimůnkovou a Jáchymem na kolách poklidila cyklostezku a její okolí. Po návratu ke klubovně jsme si zahráli Na schovávanou a rozdali si seznamy věcí na výpravu.
Na akci se s námi podíleli ještě vodáci a skauti, odpad odvezli pracovníci technických služeb.
Při této schůzce jsme velmi pilně pracovali. Jedna skupina pod vedením Zdendy, Káti a mohutného přispění rodiny Šimůnkovy zprůchodnila cestu přes Mariánky, kudy povede trasa jarního turistického pochodu. Další členové se nejprve věnovali očištění vývěsních tabulí od zbytků starých plakátů. Pak se rozdělili – jedna skupina šla pod vedením Leničky a Maru Z. pracovat do klubovny (lepení plakátů, skládání průvodců atd.) a dvě další pod vedením Lenky a Matěje se vydaly odstranit zimní ptačí krmítka. Ta bylo nutné přinést, očistit a zaklidit na půdu. Práce se nám podařila a mohli jsme v klidu odejít na jarní prázdniny.